Jak to začalo

Už od dětství jsem byla v kontaktu s kočkama. U nás doma vždycky nějaká byla, ikdyž většinou na zahradě. Bydleli jsme však u cesty, takže přišla doba, kdy jsem vnitřně oplakala každou přejetou kočku, přestože nebyla naše. S přibývajícím věkem jsem došla k závěru, že se řidiči ani kočky na cestách nezmění. A začala jsem zvažovat pobyt kočky celoročně u nás doma. Na jaře v roce 2005 jsem byla poprvé na kočičí výstavě v Havířově. Fascinovala mě jedna kočka, svým klidem a vznešeností, zrovna předváděna posuzovateli. Byla jsem rozhodnuta. Budu mít kočku doma. Na podzim r. 2005 jsem jela na výstavu do Brna. Odtud jsem si odvezla první ušlechtilou kočku s rodokmenem. A dál to znáte...

Popis plemene

Sibiřská kočka – už název napovídá, odkud tato kočka pochází. Je středně velká, mohutnější, s krátkým krkema širší hlavou. Typickými znaky jsou ušní štětičky, chlupatější ouška a chomáčky srsti mezi prsty. Patří mezi polodlouhosrstá plemena, má hustou podsadu a delší vodoodpudivé krycí chlupy. Srst je na šíji, hrudi, břiše, zadních končetinách a zvláště na ocase delší, než mezi lopatkama. Srst se dobře udržuje, není-li znečištěná, není nutné kočku koupat. V době línání, tj. při přechodu letního a zimního období, je lépe srst častěji vyčesávat. Rozdíl mezi letním a zimním kožíškem je znatelný. Povaha sibiřanek je vyrovnaná, vstřícná, jak k dětem, tak k ostatním kočkám. Sibiřanky mají rády pozornost, avšak i chvilky jen pro sebe.

Chráněný název chovatelské stanice

Správa České plemenné knihy koček potvrdila, že dnem 9. 8. 2005 byl název chovatelské stanice Sibermain, CZ registrován u mezinárodního registru FiFe.

Na závěr

Každý z nás má k živým tvorům jiný vztah. Někdo má rád auto, jiný třeba kočku. To zda si najdeme cestu právě ke kočce (a ona k nám), je už na nás samotných.